Česká Genetická Banka

Periodontitida je velmi časté onemocnění, které postihuje dásně a závěsný aparát zubu, včetně kosti, v níž je zub usazen. Může vést až ke ztrátě zubů. Možnosti regenerace poškozené tkáně jsou v současné době velmi omezené. Mezenchymální kmenové buňky mají výrazné regenerační schopnosti a váčky (exosomy), které uvolňují, je mají také. Exosomy kmenových buněk jsou naplněny mnoha působky, které regulují chování buněk, na které působí. V této metaanalýze autoři shrnuli výsledky 17 studií se zvířaty, v nichž byly použity exosomy mezenchymálních kmenových buněk k léčbě více zde >

Duschennova svalová dystrofie (DSD) je dědičné onemocnění, které se projevuje u chlapců, neboť je genová mutace vázaná na chromozom X. K jeho rozvoji je potřeba získat mutovaný gen od otce i matky, kteří nemusí mít žádné příznaky. Nemoc se projeví během prvních let života, kdy postupně dochází k oslabování a ztrátě svalové hmoty. Kolem 12. roku bývají nemocní upoutáni na vozík a dožívají se přibližně 30 let. V současné době neexistuje léčba. Lékaři se domnívají, že by pacientům mohla pomoci léčba kmenovými buňkami. více zde >

V mnoha studiích na zvířecích modelech i z klinické praxe se potvrdilo, že aplikace kmenových buněk může vést ke zlepšení stavu i funkcí srdečního svalu. V této studii se autoři zaměřili na to, zda jsou v léčbě srdečního selhání a srdečního infarktu účinnější kmenové buňky získané z pupečníkové krve (UMSC) nebo kmenové buňky získané z kostní dřeně (MSC). Byla vyhodnocena data 13 kvalitních studií, v nichž bylo celkem 693 pacientů. Výsledky ukazují, že oba typy léčby mohou přinést určité zlepšení stavu. více zde >

Revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění, které se projevuje hlavně postižením kloubů. Léčí se podáváním léků, které snižují aktivitu imunitního systému. Někteří pacienti však na léčbu nereagují a dochází ke zhoršování. Mnoho studií, na zvířatech i těch klinických, ukázalo, že mezenchymální kmenové buňky mohou mírnit zánět a podporovat regeneraci. Proto byly využity i v této studii, které se účastnilo šest pacientů nereagujících na standardní léčbu. Studie trvala 24 týdnů, během nichž pacienti více zde >