Případová studie: léčba COVID-19 mezenchymálními kmenovými buňkami
COVID-19 může progredovat do závažné podoby, kdy dochází k pneumonii, plicnímu selhání a smrti. Jednou z léčebných možností by mohla být aplikace mezenchymálních kmenových buněk. Lékaři popisují případ 72letého pacienta, který byl přijat do nemocnice s těžkým průběhem respiračního infektu. Bylo podezření na atypickou pneumonii, která byla vyloučena pozitivním testem na SARS-CoV-2. Pátý den po hospitalizaci se dostavily horečky a zvýšilo CRP, byla nasazena antibiotická terapie. Šestý den horečky nepolevovaly a pacientovi bylo nutné podávat kyslík a následně musel být intubován. CT plic prokázalo rozvoj atelektáz. Zvýšily se hodnoty D-dimerů, feritinu, ALT, AST, LDH, PT, IL-6, došlo k posunům v hodnotách lymfocytů. Byl nasazen tocilizumab a došlo k poklesu teploty. I přes léčbu docházelo ke zhoršování plicních funkcí a stability krevního oběhu. Dvanáctý den došlo k dalšímu zvýšení IL-6, ALT, AST, LDH a poměru CD4/CD8. Absolutní počet CD4+ klesl. Pacient byl v tuto chvíli léčen chlorochinem, lopinavir/ritonavirem a vankomycinem. Bylo rozhodnuto o aplikaci umbilikálních kmenových buněk, a to intratracheálně a intravenózně. Pět dní po první dávce dostal pacient druhou. Bylo možné vysadit inotropní léčbu, upravila se acidóza, elektrolytová nerovnováha a hypoxémie. Klesly také markery akutního zánětu a 19. den se na CT objevila regrese infiltrací. Byla ukončena terapie chlorochinem, lopinavir/ritonavirem a vankomycinem. Pacient byl 22. den extubován a záhy byla ukončena i nasální oxygenoterapie. CT prokázalo další zlepšení a pacient byl propuštěn z nemocnice s plánovanou rehabilitací zaměřenou na plíce i celkový stav. Do běžné rutiny se pacient dostal 2 měsíce po aplikaci kmenových buněk.
http://sci.amegroups.com/article/view/51176/html
Požadovaný dokument nebyl nalezen.